21 Led

Slohovka – je to tak těžké?

Dnes se odkloním od všech her a vypluji do vod reálného života. Jak určitě víte, ještě chodím do školy. A vzhledem k nedávným událostem (jo, psal jsem slohovku..) jsem si řekl, že napíšu něco na téma slohová práce z českého jazyka – jasně, pro mnohé zbytečnost, ale jednou to třeba budete potřebovat. 😉

My píšeme slohovku vždy alespoň jedenkrát do roka. Rozdá se několik témat, ze kterých si člověk může vybrat a máme 90 minut, abychom to zvládli vše napsat. Spodní hranice je myslím 250 slov (ale to nechci kecat, nevím jistě) a maximum není, zkrátka jako u maturity…

Já se vždy bojím, zda si dokážu vybrat nějaké téma a psát o něm. To je totiž to nejdůležitější, protože když nemáte žádný nápad a nic nevymyslíte, tak je to na prd.. Letos jsme trénovali popis, takže jsme dostali několik témat s různými prostředky (charakteristika, popis pracovního postupu, líčení…) a nebylo moc z čeho vybírat. No posuďte sami. 🙂

 

Zadaná témata:

Je s ním legrace, i když je jen 2D

Výchozí text: Žirafák umírající každých 5 sekund na jinou tropickou nemoc, žraloci-vegetariáni, závodník Blesk McQueen, měkkosrdcatí bubáci ve skříni, neodbytní oslíci, oříškůlačné veverky… Co mají společného? Kanonádu hlášek, perfektní animaci, dechberoucí barvy a happy end, který nás ale neurazí, spíš naopak…

Zpracování: charakteristika filmové animované postavy (role výchozího textu inspirativní)

Můj komentář: Jakože dalo by se s tím pracovat a něco vymyslet, ale za 90 minut bych to fakt nezvládl. Na tohle téma mě nic pořádného nenapadá..


Dovolená na míru

Zpracování: popis postupu, jak krok za krokem připravit co nejzajímavější nabídku pro „cestovatele labužníka“

Můj komentář: Možná záchranné téma pro někoho, kdo nic jiného nevymyslí. Já bych s tím měl nejspíš zase problémy, taková témata nejsou pro mě..


Zákoutí, kam se rád/a vracím

Zpracování: popis oblíbené části vašeho města/vaší obce

Můj komentář: Celkově nerad píšu věci o sobě a tohle je přesně to, co nemám rád. Jsem asi moc náročnej.. 😀


Dobový idol: emo, gothic, skejťáci, diskanti nebo hiphopeři?

Výchozí text: Jak je poznáte: Jsou posedlí tím, jak vypadají. Oč jim jde: Být zajímaví, výrazní, nesplynout s davem.

Zpracování: charakteristika typického představitele jedné z uvedených skupin lidí

Můj komentář: WTF?! Tak tohle jsem vůbec nepochopil a do teď to nechápu..


Krajina v bouři

Výchozí text: Začalo to nehybným dusnem – mrtvé ticho s umocněným bzukotem much, ty útočily jako pominuté na okenní tabulky – jakési nesnesitelné napětí ve vzduchu i ve mně. (…) Náraz, jako když otočíš vypínačem, se sešeřilo a vzápětí zadunělo, nejdřív z dálky, pak blíž, ještě blíž, nečekaný nápor vichru zalomcoval okenicemi, a prásk!

Zpracování: líčení (subjektivně zabarvený popis) inspirované výchozím textem

Můj komentář: Pro mě asi jediné použitelné téma. Tento typ mi přijde nejlepší, protože se mi o tom píše nejlépe. Zkrátka čerpám ze své fantasie. 😀 Tady jsem měl ještě strach, abych zvládl líčení, ale riskl jsem to..


Pokus z biologie, chemie či fyziky

Zpracování: popis pracovního postupu vybraného experimentu

Můj komentář: Další takzvané záchranné téma, na kterém se asi nedá nic pokazit, ale pro mě moc lehký a hlavně o ničem.. 😀


Jak můžete vidět, tak témata se letos moc nepovedla, alespoň já neměl moc z čeho vybírat. Je to asi na každém, někdo prostě napíše postup nějakého pokusu a dál to nemusí řešit – cíl má splněný, ale mně to zkrátka nesedí. Musím si vybrat něco o čem dokážu psát. Jak už jste možná pochopili, tak jsem si vybral 5. možnost, což je líčení na téma krajina v bouři. Jako prostý popis by to bylo jednoduché, jenže tady jsem musel napsat líčení, což je subjektivně zabarvený popis a někdy můžete lehce sklouznout pryč od tohoto útvaru. Nicméně vzhledem ke zbytku možnostem jsem zůstal u této. Po napsání slohové práce jsem sice měl strach, že jsem víc vypravoval než líčil, což by znamenalo nedostatečnou za odklonění od zadaného útvaru. Naštěstí se tak nestalo a já skutečně líčil. 😀

Nepamatuji si, že bych někdy ze slohovky dostal jedničku, vždy to byla tak dvojka nebo trojka. Ani tento rok se výjímka nekonala a já dostal zase za dva. 😀 Já už totiž ke konci nestíhám a potom mi tam zůstanou nějaké pravopisné chybky, za které se prostě platí.. Ale i tak jsem s dvojkou celkem spokojen. 😀

No a nakonec vám samozřejmě dávám k přečtení mou slohovou práci, aby jste si mohli udělat obrázek o tom celém co tady píšu. A jestli to někdo dočetl až sem tak je PRO a může to napsat do komentářů pod článek. 😉

 Už je to tady znovu. Stejně jako tomu bylo už mnohokrát. Musel jsem to očekávat, přesto jsem se na ty hrozivé chvíle, které měly nastat, nikdy nedokázal připravit. Malé bílé mráčky prohánějící se po obloze zmizely a vystřídali je jejich velcí, tmaví a nepřívětiví známí, kteří se začali shromažďovat přímo nade mnou a nad celým tímto proklatým ostrovem. Ptáci kroužili velmi nízko nad zemí, vzduch byl chladný a každý živý tvor musel cítit, co strašného přichází. Dokonce i stromy jakoby snad  také vnímaly, se stáhly do sebe, aby předešly polámaným větvím. Těm se stejně nevyhnou a budou rády, když samy přežijí. Stejně jako já.
Začíná to poklidně, první kapky dopadají na zem a do vody, která obklopuje můj ostrov ze všech stran. To vše je však pouze slabým odvarem toho, co přijde. V dálce se začalo blýskat, následovaly hromy, které si svým silným a mohutným řevem budovaly respekt. Vítr se zrychlil, stromy se začaly ohýbat a já tiše sledoval všechno dění z mé jeskynní skrýše. Byl zrovna příliv a moře se bouřilo. Obrovské vlny narážely do útesu, který je rozrážel na všechny strany. Byla to děsivá, avšak zároveň neskutečně překrásná podívaná.
Jak poklidně to začalo, tak rychle se to rozjelo. Mezitím co jsem zkoumal úžasné vlnobití, se roztrhla mračna a zasypala vše neustávajícím deštěm, který spolu s větrem tvořily velmi nebezpečnou zbraň. Jádro bouře se přesunulo nad pevninu, jelikož hrom vždy udeřil v ten samý čas, kdy jsem viděl záblesk světla. Najednou jsem slyšel ránu přímo nad sebou a postupně se celá skalní skrýš začala rozpadat. Rychle jsem vyběhl ven a ucítil jsem sílu přírody. Kapky deště podporované silným větrem se mi zarážely do celého těla. Kolem mě dopadaly blesky a já se snažil hledat útočiště, do kterého bych schoval. To jsem ale nenašel. Pod nohama jsem nenacházel půdu, na kterou bych se v klidu postavil. Upadl jsem a kolem sebe ucítil vodu. Naposledy jsem vydechnul. Bylo to překrásné.

Napsat komentář